25. dubna 2014

Daleko a ještě dál-prolog

Nazdárek zdárek, zdravím vás, lidičky. Přináším vám absolutně první povídku, prolog jedné z připravených kapitolovek. Hlavní postavou sice není Loki, ale jinak je tu téměř všude. Loki tuhle, Loki támhle... kouknu za roh... hele, támhle je taky! :3
Prosím o komentáře, mocinky moc. Pak je to psaní lehčí...
Mám vás ráda! :3
 
 
Noční ticho prořízl srdceryvný dětský výkřik.
Ve stínu domů, v temné uličce někdo klečel. Zakrátko však muž, zahalený v černé kápi, padl na zem a nevnímal okolí, nevnímal nebezpečí, které jeho stav přináší, a nevnímal ani drobnou dívku, vystrašenou, třesoucí se, klečící vedle něj.
Proto také nevnímal, když se na něj a na dívku snesl stín. Dítě zalapalo po dechu a přikrčilo se k muži. Ochranitelsky jej objalo pažemi a odhodlaně pohlédlo do tváře neznámému člověku. Bylo připravená položit za muže život.
Neznámý si ji prohlížel se zamračenou tváří. Hodnotil situaci a zvažoval možnosti. Pak trochu váhavě, ale přesto rozhodnutý, vytáhnul pistoli.
Ne, nebyla to jeho zbraň. Nebyl si s ní blízký, nerozuměli si. Pokud se to dá říct o zbrani, nespolupracovala. Ale k účelu by posloužit měla.
A přesně tak se také stalo. Když děvčátko zahlédlo zbraň, leklo se, ale nepřestalo bránit svým drobným tělíčkem muže za sebou. Tiše však vzlyklo.
„Ne, nechte ho… Prosím…” zašeptalo.
Neznámý na ni krátce pohlédl. Vypadala unaveně, ale odhodlaně. Přesto viděl, jak se jí najednou zjemňují vrásky zloby a strachu.
Opatrně přistoupil blíž a chtěl dívku uklidnit, ale na tu toho bylo už moc. S hlubokým vzdechem omdlela vyčerpáním, strachem a obavami.
Neznámý si povzdechl a ohlédl se po svých společnících. Spíše společnici a společníkovi. Žena se dívala na děvčátko, hledala nějaké náznaky lsti. Žádné ale nenašla, ani je najít nemohla - dítě doopravdy omdlelo. Přesto se ženě něco nezdálo, a tak přistoupila až k bezvládným tělům. Sklonila se nad muže a se zaujetím pohlédla na jakousi značku vypálenou na kůži. Poté přesunula svou pozornost na dívku - a strnula. Jako ve snu se natáhla a odhrnula dívence vlasy z levé půlky obličeje, kterou měla dosud zakrytou. Nyní stáli všichni, jako by byli přikovaní k zemi, pohled upřený na dívčinu levou polovinu obličeje. Pravá polovina byla normální, vypadala jako obyčejné dítě, ale levá… Levá polovina tváře patřila Smrti.
***
Po krátké diskuzi byli zajatci převezeni do Ústředí. Celá základna byla na nohou a zaměstnanci se oháněli všemi možnými končetinami, jen aby měli možnost vidět zajatce. Nestávalo se jim to často, aby jim někdo takto nebezpečný padl rovnou do rukou (a, buďme k sobě upřímní, nestalo se jim to nikdy). Ale protože se nic nedělo, zajatci se nehýbali, nebrečeli, nesnažili se ovládnout planetu (v Lokiho případě) a vlastně nevykazovali o moc víc známek života než skunk při hibernaci, rozruch se postupně uklidňoval. Momentálně se vyskytl jiný, akutnější problém

6 komentářů:

  1. Hurá, mám to!a už můžete vesele komentovat! :3

    OdpovědětVymazat
  2. Vaľmi zaujímavé!!! Neviem sa dočkať pokračovania. Kedy bude????

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekla bych, že tak v úterý. seznámíme se s hlavní postavou celé povídky :)

      Vymazat
  3. Nádhera! Těším se na pokračování. Jedna z postav bude Hel, že? Jestli jo tak jsem ráda, protože je to moje nej. severská bohyně. (stejně vede její tatíček)

    OdpovědětVymazat
  4. Hu hu hu zase někdo nový moc se těším na tvé povídky a tenhle prolog byl úžasný :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hell a loki a takle hned ze začatku, moc se těšim na dalši kapitoli

    OdpovědětVymazat